Kliknutím zvětšíteV den svátku slovanských věrozvěstů ale poprvé. Vyrážím ze Vsetína už po sedmé ráno, protože zájem bývá veliký a před obědem už se autem nahoru nedostanete.
Po osmé ranní už je parkoviště na Pustevnách, které pojme až dvě stovky aut skoro z poloviny zaplněné. Z aut vyskakují poutníci a ženou se do kopce na modře značenou, aby stihli první mši, která začíná v dřevěné kapli sv. Cyrila a Metoděje v 9.30. Kolem skupiny dospělých obletují děti zatím plné energie. „ A ne, že uslyším každých deset minut otázku - kdy už tam budem,“ zaznívá autoritativní hlas dospělačky. Děti se chichotají a pobíhají dál. Měly by šetřit síly, myslím si, do cíle zbývají bezmála čtyři kilometry a pak to samé zpátky.
Turisté míří na mši
Na začátku míjíme nezbytné stánky s kdečím. Někteří turisté se před cestou posilňují ranním pivem hned u prvního možného stanoviště. Připojím se k rodince přede mnou, o které si myslím, že tudy neputují poprvé a vyzvídám, je-li tomu tak. „My tu jdeme už popáté. A výlety na Radhošť mimo cyrilometodějskou pouť ani nepočítám,“ prozrazuje Jana Hrstková ze Zubří.
Její dvouletá dcera stráví většinu cesty v sedačce, ale syn Štěpán není na pouti žádným nováčkem. Tu první si nemůže pamatovat, byly mu teprve dva měsíce. „Mám dobré boty a cestu určitě zvládnu,“ kasá se Štěpán. Popřeju šťastnou cestu, přidám do kroku a už za zatáčkou slyším jeho hlas - mamí, já chci na koníka. Ale diplomacie vychovatelky zafunguje, a pokud můžu posoudit, viděl jsem Štěpána, alespoň cestou tam, jít po svých.
Poutníci jsou věkem napříč všemi generacemi
Sochu Radegasta máme za sebou, a čím se blížíme ke kapli, tím víc mám pocit, že poutníků přibývá. Potkal jsem tu všechny generace. Nejmladšímu účastníkovi bych tipl maximálně tři týdny. Kolem mě prochází jednotlivci, páry a rodiny i s domácími mazlíčky. Občas kolem projede „poutník“ na elektrokole, či prosupí sportovec na skutečném kole.
František a Jaroslav od Valašských Klobouk směřují na mši už poněkolikáté. Během cesty si povídají a užívají příznivého počasí. „Na chůzi je to fantastické a mši si taky víc užiju. Když je takto pod mrakem, neprší a není horko, víc vnímám duchovní atmosféru,“ rozvažuje František.
Za tohoto hovoru přicházíme ke kapli. Je tu plno, hasiči podávají guláš a pivo, vyhrává dechovka. Z druhé strany kaple začíná mše. Jak už jsem popsal, počasí je přívětivé, proto se odehrává pod širým nebem.
Připomínejme si význam příchodu věrozvěstů
Nejsem věřící, ale slova pana faráře o významu svátků mě zaujala. O Vánocích se zapomíná oslavovat Ježíšovo narození. O Velikonocích jeho zmrtvýchvstání. Zvykli jsme si slavit na náměstích a vyžadujeme zábavu. Měli bychom si uvědomit, proč slavíme i 5. července a jaký význam měl příchod slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu. Vyplynulo mi z kázání.
Vydávám se na zpáteční cestu. Je tři čtvrtě na jedenáct a za patnáct minut začíná další mše. Naproti mně proudí stovky a stovky dalších poutníků. Začínám mít pocit, že ten posvátný kopec tisíce turistů nemůže pojmout. Ale pojme. A nebude to poprvé. Vždyť poutníci tu směřují v tento červencový svátek už několik desetiletí.
66
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
