Vsetíňanka chodí za nemocnými a osamělými lidmi již šest let. Za tu dobu s mnoha z nemocných a osamělých lidí navázala přátelské vztahy. „Nejprve jsem navštěvovala pacienty v Léčebně dlouhodobě nemocných ve Vsetínské nemocnici. Poslední léta ale docházím do Domova pro seniory Harmonie ve Vsetíně na Ohradě," připomíná svoji pečovatelskou působnost.

Uživatelům domova hodně čte. „Ale když to jde, tak s nimi zajdu i na procházku. Nebo si spolu jen tak povídáme. Zejména v létě jim donesu taky nějakou kytičku ze svojí zahrádky," říká Vlasta Janušová.

Dobrovolnice z Janišova zároveň zdůraznila, že není jediná, která se ve Vsetíně dobrovolnické práci mezi nemocnými, osamělými a seniory věnuje. „Takových je nás ale víc. Mnozí z nich se této práci věnují déle, než já," upozorňuje dobrovolnice vsetínského střediska Diakonie. Její slova potvrdila vedoucí oddělení pro komunikaci s veřejností a s dárci vsetínské Diakonie Jana Najtová. „Celkem v našich zařízeních pracovalo v tomto roce sto jedenáct dobrovolníků. S jejich prací jsme my, ale hlavně naši klienti, maximálně spokojeni," poznamenala Jana Najtová.

Zdarma pracovali 
6 300 hodin

Neobvykle vysoký počet je dán zejména tím, že v letošním roce Diakonie dokončila modernizaci Domova pro seniory Harmonie ve Vsetíně na Ohradě. „Potřebovali jsme tady hodně lidí na pomoc při úklidu, stěhování a podobně. Ochota byla velká," zdůraznila vedoucí.

Vsetínští dobrovolníci podle ní pro Diakonii odpracovali v přímé péči o klienty 921 hodin. Dalších 983 pak v nepřímé péči. „Přímou péčí je myšlena pomoc konkrétnímu člověku. Všechno ostatní je nepřímá péče," objasnila pojmy Jana Najtová.

Drtivou většinu mezi dobrovolníky tvoří ženy v důchodovém věku. „Mužů je tak do deseti procent," dodala pracovnice Diakonie.

Pomáhat ale chodí také studenti. Zapojují se zejména do úklidu, čištění pomůcek a připravují pro seniory žijící v Diakonii různé zábavné a soutěžní programy.

Desítky dobrovolníků bezplatně pomáhala potřebným lidem v letošním roce na Valašskomeziříčsku a Rožnovsku.

Čtrnáct dobrovolníků dochází například za klienty valašskomeziříč­ského hospicu Citadela a Domova pro seniory.

„Někteří z nemocných nemají rodiny, takže je to pro ně vítané zpestření a moc se na setkání s dobrovolníky těší," vysvětlila sociální pracovnice Ruth Kopecká.

Jedním z nich je důchodkyně Eliška Plecendová z Rožnova pod Radhoštěm. Do hospicu pravidelně dojíždí autobusem. Jako dobrovolník působí deset let. „Do hospicu jsem se šla podívat jednou, pak znova a nějak mě to chytlo za srdce," popisuje důchodkyně.

Díky těmto návštěvám si uvědomila spoustu věcí. „Já jsem zdravá a chci jiným alespoň udělat radost. Je to už srdeční záležitost. Co dávám, dostanu několikanásobně zpátky," řekla důchodkyně.

S nemocnými navázala přátelské vztahy. „Povídáme si, jdeme ven nebo jim něco přečtu. Někdy si zazpíváme, zahrajeme hry. Jiným stačí jen moje přítomnost," vypočítala.

Rovněž podle koordinátorky dobrovolníků valašskomeziříčské Adry Nadi Šímové tvoří senioři výraznou skupinou dobrovolníků. Evidují jich přes třicet. Tvoří třetinu všech na Valašskomeziříčsku.

Další početnou skupinu podle Nadi Šímové jsou lidé v produktivním věku, kterých je čtyřicet procent a zbytek tvoří studenti, nezaměstnaní a další. Převažují ženy a dívky. „Senioři nechtějí zůstávat doma. Pracují hlavně v hospicích a účastní se sbírky šatstva," doplnila Naďa Šímová.

Dobrovolníci bez nároku na odměnu pomáhají na Valašskomeziříčsku znevýhodněným dětem, opuštěným seniorům a zdravotně nebo sociálně postiženým lidem.

Do konce listopadu letošního roku odpracovalo na sto třicet dobrovolníků 6 300 hodin. Ekonomicko správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně hodnotu jejich práce vyčíslila na více než 700 tisíc korun.