„Odjakživa mě bavily ruční práce, když jsem uviděla kytičku, tak mě naprosto zaujala,“ potvrzuje krajkářka. Základy se naučila u tehdy již zkušené krajkářky Bohumily Ruskové. „Začala jsem se učit nejdříve lístky, pak kytičky. Všechny naše výtvory byly ale ploché, vycházely z irské krajky,“ vysvětluje Trtíková. Po čase si výtvory začala upravovat podle svého. „Více se mi líbí plastické kvítky, jsou takové vzdušnější a hezčí,“ netajila.

Háčkování provází Danuši Trtíkovou téměř celý život a dělá jí radost. „Je to mravenčí práce a vyžaduje trpělivost, soustředění a pevné nervy,“ vyjmenovala. Vyrobit jeden kvítek jí zabere nejméně pět hodin soustředěné práce.

Čtěte také: Tradiční háčkované kytičky Zašovou proslavily, jsou k vidění na výstavě

Kytička se povětšinou skládá hned z několika kvítků, času je proto kolikrát potřeba daleko více. „Pokud to chce mít ale člověk hezké, nedá se to ošidit, musí se to opravdu odsedět a ten čas tomu věnovat,“ upozornila krajkářka, které nejde jen o to, aby kytičky sama tvořila, ale aby tuto tradici předávala dál. Za svůj život proto svůj um předváděla na nespočtu kurzů a akcí. V současné době vede kurz háčkování v Zašové, který se koná ke stému výročí narození tvůrkyně kytiček Milady Jaroňové. „Mám radost, že se pořád najdou ženy, které o to jeví zájem. Navíc jsou šikovné, takže mě to opravdu těší,“ netají aktivní důchodkyně.

Momentálně je háčkováním stoprocentně vytížená. „Sedím doma a háčkuju a háčkuju. Už toho mám až nad hlavu,“ říká se smíchem. Pro vernisáž Ta naše zašovská kytička uháčkovala čtyřiatřicet kytiček, které jsou na prodej. „Jinak během roku vyrábím pro radost. Jen když jsou nějaké předem ohlášené akce typu jarmarků, tak háčkuju více. Když si u mě někdo kytičku objedná, taky neodmítnu,“ ujišťuje Danuše Trtíková.

Související: Richard Sobotka: Návod k háčkování byl pro mě sci-fi