Ole Nydahl se v České republice poprvé objevil na konci sedmdesátých let a s jeho příchodem je také spojován začátek buddhismu Diamantové cesty u nás. První veřejnou přednášku měl ale až v roce 1994 v pražské Městské knihovně. V posledních letech přijíždí Ole Nydhal pravidelně alespoň na jednu přednášku ročně. Vede také letní kurzy v meditačním centru v Těnovicích u Plzně.

Centrum na Trojáku vzniklo v listopadu 2006. Slouží jako zázemí pro setkávání, společné aktivity, individuální meditace či společné víkendy s cestujícími učiteli buddhismu.

Co Vás přivedlo do České republiky a jaký je hlavní cíl Vaší návštěvy?

Asi dvakrát do roka procestuji celý svět a můžu říci, že také v České republice mám několik tisíc přátel, kteří mě sem zvou. Kdykoliv je to možné, rád toto pozvání přijmu. V podstatě každý večer mívám přednášky, které pravidelně navštěvují tisíce lidí.

Buddhismus si v poslední době získává stále více příznivců i v západních zemích. Čím si tuto vzrůstající oblibu vysvětlujete?

Částečně je to tím, že mnoho buddhistů se zde přímo rodí. Stejně tak se na druhou stranu na Východě rodí spousta lidí, kteří se stávají křesťany. Souvisí to s celosvětovou výměnou informací, díky níž se lidé stalé posunují kupředu. Také si myslím, že na Východě, řada lidí inklinuje ke křesťanství, protože se zde buddhismus stal příliš rituálním a ztuhlým. Na Západě se zase lidé stávají buddhisty, protože to není náboženství o víře, ale je o prožitku. Je to zdravá výměna. Kdo potřebuje víru má šanci najít si svou alternativu, stejně jako ten, kdo hledá skutečný prožitek

Mohl byste přiblížit svou vlastní první zkušenost či setkání s buddhismem?

To bylo v roce 1958, když jsem byl jako student na výměnném pobytu v severní Americe. Psal jsem tehdy práci o jižních školách buddhismu, které mne tehdy ještě tolik nezaujaly. Klíčové setkání se odehrálo o deset let později, kdy jsem odjel se svou ženou Hannah na líbánky do Nepálu. Zůstali jsme zde čtyři roky, které jsme strávili studiem a meditacemi s těmi největšími lamy.

V nedávné době jste vydal novou knihu nazvanou Buddha a láska. Co je jejím obsahem a co Vás vedlo k jejímu napsání?

Já osobně mám jen velmi dobré vztahy se ženami, možná proto, že jsem svým způsobem staromódní gentleman. Ale za pětatřicet let, co cestuji a snažím se pomáhat lidem, jsem narazil na spoustu otázek a oblastí, kde jsou lidé zranitelní, co se mezilidských vztahů týče. Proto je nemohou prožívat tak, jak by chtěli. Prostřednictvím své knihy chci získané informace a zkušenosti předat dál. Musím přiznat, že například v Rusku, ale i jinde se velmi dobře prodává. Na řadu svých přednášek jsem už dorazil pozdě, protože jsem se musel zájemcům do knih podepisovat.

Když se člověk vydá cestou buddhismu, kam až může dojít?

Dospěje do fáze, kdy získá jakési zrcadlo pro svou vlastní mysl. To mu ukáže, že jeho mysl představuje nezničitelný prostor, ve kterém je člověk nezranitelný. Tím bude mít také méně očekávání a obav a jeho mysl bude více radostná. Také zjistí, že on sám je pouze jeden, kdežto ostatních je mnoho a uvědomí si, že nejdůležitější je právě pomáhat ostatním nejen sobě jako jednotlivci. To je náš cíl.

Jak se Vám líbí na Valašsku a co říkáte na zdejší lidi?

Řekl bych, že Valašsko je velmi důležité semínko evropské kultury a velice se mi tady líbí. Celá Česká republika byla do doby, než přišel Hitler na velmi vysoké úrovni. Poté co přešel nacismus, nastoupil komunismus a teprve dnes lidé postupně tyto zkušenosti vytlačují pryč ze svého myšlení. I nadále zde cítím velmi silnou kulturu a idealismus. Zejména mí čeští studenti mají za sebou obrovský kus práce, kdy chodili do různých malých měst, kde přednášeli pro úzký okruh lidí například v knihovnách a nyní se od nich učí celý svět. Hlavní důvod, proč posíláme lidi, aby se od Čechů učili, že zde není cítit fanatismus.