VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Anastas Kocarev: Jsem šťastný, že se mi začínající plavec nikdy neutopil

Vsetín – Ze školních let si vybavuji dlouhou a neúprosnou tyč pana Kocareva, kterou zdárně odháněl začínající plavce od okraje bazénu. Touto metodou se zaryl do podvědomí několika generacím. Svým trenérským přístupem naučil plavat nespočet dětí, a těm nejlepším pomohl nastartovat kariéru profesionálního sportovce.

19.8.2014 5
SDÍLEJ:

Anastas Kocarev.Foto: Archiv A. Kocareva

Jak se z Makedonce stane trenér plavání valašského města?

Oženil jsem se s Češkou, a do Prahy jsem podal žádost o zaměstnání. Odtud mě vyslali na Vsetín, kde hledali trenéra plavání. Zde jsem působil od roku 1967. Na bazénu jsem trénoval plavecké třídy Základní školy Rybníky a děti z ostatních škol.

Kde jste získal patřičné vzdělání k tomu, abyste mohl učit plavání?
V Bělehradu jsem vystudoval trenérství na Fakultě tělesné výchovy. Zaměřoval jsem se především na plavání a házenou. Často jsem chodil pískat některé zápasy, abych si přivydělal. Trénoval jsem tam ženský tým házené Železničář Bělehrad. Projezdil jsem s nimi téměř celou Evropu. Jezdili jsme na zápasy do Turecka, Dánska, Německa, Itálie a dalších zemí. Jelikož byl tým podporovaný dráhami, jezdilo se všude zadarmo.

O vás je známo, že jste trénoval plavání také ve Splitu…
To je pravda. Během studia na vysoké škole jsem byl povolán na vojnu do chorvatského města Split, kde jsem učil plavat vojáky a později i děti. Po vojně jsem se vrátil do Bělehradu, kde jsem v házené trénoval Rudou hvězdu. Závěrečnou diplomovou práci jsem napsal o plavání, a po studiu jsem se vrátil zpět do Ohridu, odkud pocházím.

Makedonské jezero Ohrid je poměrně málo známé. Po návratu z vysoké školy jste zde trénoval?
Ano, věnoval jsem se nejen trénování plavání, ale také házené. Později vypravila Jugoslávie autobus trenérů házené a jeli jsme se podívat na mistrovství světa, které se pořádalo v Československu. V Uherském Hradišti jsem se seznámil s Češkou, kterou jsem si i vzal.

Po příchodu do Československa to pro vás musela být velká změna…
Byla to pro mě velká změna. V Makedonii dříve nebyl žádný krytý bazén, kdo se chtěl naučit plavat, musel plavat v jezeře. Platí to i dnes, stejně jsem začínal i já. Ráno jsem vstal, navlékl si plavky a přeběhl přes cestu k jezeru. Tam jsem plaval se staršími dětmi celý den. Po válce k nám přijel trenér plavání z Černé Hory, ten si nás všiml, jak se koupeme a už jsme byli v oddílu. Postupně jsem se vypracoval do makedonské reprezentace. Tehdy mezi sebou závodila celá Jugoslávie, tedy Srbko, Černá Hora, Bosna Hercegovina a Makedonie.
V současnosti je vystavený bazén ve Skopji a Ohridu, ovšem tady není naplněný vodou. Tehdy jsme trénovali v Ohridském jezeře u přístavu. Proslavili jsme se v dálkovém plavání, jezdili jsme po různých koutech Evropy.

Na Vsetín jste byl tedy povolaný, aby se zvedla úroveň plavání?
Přesně tak, aby se zvedla úroveň. Dříve to fungovalo tak, že všechny sporty byly zadarmo. Dnes, když chcete chodit do plavání, musíte za všechno platit. Tenkrát děti dostaly plavky a další věci. Většinu platilo školství, rodiče platili maximálně deset korun měsíčně. Nejprve jsem pracoval s trenérem Emilem Kubíkem, po něm přišel kantor Miloš Drobník.

Plavání se v šedesátých letech začalo dařit, jaké byly největší úspěchy?
Po dvou letech, co jsem nastoupil jako trenér vsetínského plavání, jsme s děvčaty postoupili do celostátní ligy Československé republiky. Děti trénovaly ráno i odpoledne. V ranních hodinách plavaly od šesti do osmi hodin, po vyučování se zase vrátily. Tehdy bylo v plavecké třídě maximálně třicet dětí. Když jsem loni slavil osmdesát let, dostal jsem album, ve kterém jsou fotky některých mých svěřenců. Jedna moje svěřenkyně dokonce přeplavala kanál La Manche. Pavel Randýsek dělal výborně dálkové plavání. Účastnil se závodů v Ohridu na třicet kilometrů, v této disciplíně kategorii zvítězil. Hana Kubíková byla několikanásobnou přebornicí Československé republiky, přes jeden rok držela rekord na dvě stě metrů znak. Trénoval ji její tatínek a já. Ke stále aktivním a úspěšným plavcům patří Pavel Obr.

Jak vypadal váš běžný pracovní den?
Na bazénu jsem trávil celý den. Každý den jsem trénoval jinou třídu různých škol. Všechny děti jsem učil plavat sám. Spolupracoval se mnou jeden pomocník a učitel, který děti dovedl. V současné plavecké škole učí šest trenérů. Dříve se vybíraly děti podle jejich schopností a výkonů v základním plavání, následně jsem je převáděl do školy na Rybníky. O víkendech jsem s nimi jezdil na závody, které trvaly od soboty do neděle.

Několikrát se vám podařilo se svěřenci probojovat do zahraničí…
Několikrát jsme se vydali do zahraničí. Jezdili jsme na závody do Bělehradu, Splitu, Rakouska, projeli jsme celé Československo. Naši reprezentanti Kubíková, Randýsek a Študent jezdili za hranice poměrně často.

Většinu času jste věnoval plavání. Měl jste čas na další záliby a rodinu?
Vždy jsem se staral o zahrádku, zajímal mě fotbal, hokej, házená, zkrátka veškerý sport. Času jsem měl poměrně málo. Během týdne jsem trénoval a o víkendu jezdil na závody.

V současné době děti jezdí na soustředění, jezdilo se i v dřívějších letech?
Ano, pravidelně jsme jezdili na patnáctidenní soustředění do Polska. Soustředění se účastnila celá třída daného ročníku. Na programu bylo nejen plavání, ale také běh a návštěva místních památek. Tehdy jsme prováděli výměnné pobyty. My jsme k nim jezdili v létě, oni zase v zimě jezdili k nám.

Začínajícím plavcům se pravděpodobně vybavíte s dlouhou tyčí, kterou jste je odstrkoval od břehu bazénu. Myslíte si, že to je nejlepší technika při výuce plavání?
Ano, co jsem mluvil s bývalými plavci, všichni to chválili. Když jste uprostřed bazénu, donutí vás to mávat, jinak se utopíte. Určitě se naučíte i dříve plavat. Jsem opravdu šťastný, že se mi nikdo neutopil. Pokud se někdo topil, vytáhnul jsem ho na břeh. Byl jsem si naprosto jistý, že každého zachráním. Když dítě plavalo samo, jen jsem ho kontroloval. Na oslavu osmdesátých narozenin jsem dostal velkou postavičku, která v rukou svírá tyč. Všichni účastníci oslavy se mi na ni podepsali, k tomu jsem dostal krásný dort v podobě bazénu.

Co vás bavilo víc? Trénovat začátečníky, nebo zdatné plavce?
To nejde říct. U dobrých plavců mám radost, jak se jim zlepšují časy. Například u obrátky mu poradím, jak to má dělat, on mě pochopí a zrychlí se o jednu sekundu. U začínajících plavců mě zase těší, že se postupně naučí plavat.

V roce 1977 jste se stal profesionálním trenérem sportovních tříd, jak jste k tomuto ocenění dospěl?
Označení jsem dostal od Plaveckého svazu, za dobré výkony mých svěřenců. Často jsem pak jezdil na školení, dostávali jsme materiály, předpisy a pokyny. Každý měsíc jsme museli posílat výsledky našich dětí na svaz. V Praze byl inspektor sportovních tříd, který vše kontroloval. Kontroloval výsledky jednotlivých plavců za daný rok.

Když jste měl takové úspěchy, nelákalo vás to do jiného města, nebo zahraničí?
Ne, byl jsem tu spokojený a měl jsem tu rodinu. S bývalou ženou jsem vychovával dceru a syna. Do své rodné země jsem velice rád jezdil, ještě před rokem jsme se tam vypravili s mou nynější paní. Celou cestu jsem odřídil tam i zpět. Rád bych se tam zase podíval, ale kvůli mému současnému zdravotnímu stavu si to nemohu dovolit.

Zaslechla jsem, že stále chodíte plavat. Upevňuje, podle vás, plavání zdraví?
Ano, plavání také upevňuje zdraví. V mládí jsem minimálně pil alkohol a občas si zapálil. Také jsem si vždy hlídal jídlo. Každý týden ve čtvrtek chodím na bazén. Teď už plavat nemůžu, akorát si tryskami promasíruji záda. Moje žena říká: „Když přijede prezident, není kolem něho tolik lidí, jako u tebe." Všichni si tam chtějí se mnou povídat. Do října loňského roku jsem jednou týdně uplaval kilometr. V pětasedmdesáti jsem plaval za veterány, dokonce jsem se v Praze účastnil Mistrovství Evropy.

Na plaveckých závodech jste poměrně dlouho dělal stylového rozhodčího. Stále je navštěvujete?
Teď se na závody chodím jenom dívat. Před několika lety jsem ještě dělal rozhodčího. Plavecké styly se za tu dobu posunuly k lepšímu. Například u prsou nebylo dřív možné potopit hlavu do vody, dnes je to povolené a závodníky to zrychlilo.

Myslíte si, že v současnosti je úbytek sportujících kvůli zrušení sportovních tříd, nebo nezájmu dětí?
Spíš je to kvůli nezájmu dětí a rodičů. Ranní a odpolední tréninky jsou namáhavé. Řekl bych, že jim rodiče vybírají sporty, které by jim mohly přinést nějaké peníze. V podstatě jakýkoliv sport je námaha a odříkání, na to nejsou dnešní děti zvyklé. Dnešní děti mají jiné zájmy, baví je počítače. Stále však existují šikovné děti. Vsetínský trenér Libor Vakrčka se svými svěřenci stále jezdí na mistrovství republiky žactva, kde se umísťují na předních příčkách. Dříve jsme měli větší výběr dětí. Když skončily sportovní třídy, ubylo i množství plavců. Na závodech teď startuje kolem patnácti dětí, dříve jich bylo kolem šedesáti.

Anastas Kocarev

- narodil se 19. 2. 1933 v makedonském Ohridu, tehdejší Jugoslávii
- po gymnáziu v Ohridu, studoval Fakultu tělesné výchovy v Bělehradě obor trenérství
- trénoval házenkářky a plavání
- do Československé republiky se přestěhoval za svou ženou, následně byl přeřazen do Vsetína jako trenér plavání
- v roce 1967-1993 působil jako vedoucí trenér sportovních tříd Základní školy Rybníky, Vsetín
- za kvalitní výsledky svých svěřenců, obdržel v roce 1977 titul profesionální trenér sportovních tříd
- v letošním roce byl vedením města Vsetín oceněn za celoživotní přínos pro plavecký sport

Autor: ZUZANA VYŠKOVSKÁ

Autor: Redakce

19.8.2014 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:
Takhle to vypadá, když mají policisté den blbec.
AUTOMIX.CZ
45

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

Popelnice na tříděný odpad. Ilustrační foto.
7

V Brankách vytřídili 54,5 tuny odpadu, chystají se novinky

AKTUALIZOVÁNO

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Jak si užít nadcházející horký víkend? Instpirujte se našimi pozvánkami.

Ve Valašském Meziříčí vystoupí Čechomor

Skupina Čechomor míří do Valašského Meziříčí. Už druhého července zazpívá v tamním Amfiteátru. Kapela, která příští rok oslaví třicáté výročí vzniku, výrazně obměnila sestavu.

Nezamkli svá auta, přišli o své věci za tisíce

Ke dvěma podobným případům krádeží z neuzamknutých aut došlo během tohoto týdne v Halenkově a Novém Hrozenkově.

Služební auta městských strážníků chrání nanotechnologie

Speciální nástřik nanotechnologie, která pomůže zlikvidovat bakterie, viry, plísně i nepříjemné pachy, mají ve svých služebních vozech městští strážníci ve Vsetíně i Valašském Meziříčí.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies