„Pocházím z Bavorska, z malého městečka Marktl, které je známé hlavně jako rodiště papeže Benedikta. Do Olomouce jsem se dostal přes akademickou výměnu," vysvětluje sympatický muž dobrou češtinou.

Naši mateřštinu se rozhodl studovat už na univerzitě. „Jsme sousední země a zdálo se mi, že v Bavorsku víme o Česku jako o sousední zemi a jejích obyvatelích málo. A to, co jsem věděl, to byla nejrůznější klišé," vysvětluje třiatřicetiletý mladík, který pracuje jako lektor na katedře germanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Do studia se pustil proto, že si chtěl o Češích udělat komplexnější obraz.

„V devadesátých letech se u nás hodně lidí bálo otevírání hranic. Měli strach z krádeží. Také hodně odsunutých lidí mělo k Česku negativní vztah. I díky Evropské unii a dalšímu otevírání hranic po roce 2004 se to už změnilo," pokračuje.

Bavorsko teď prý Českou republiku vnímá hlavně jako důležitého hospodářského partnera a zajímá ho i spolupráce v různých kulturních oblastech. „V bavorském pohraničí jsou velmi oblíbené různé hry s husity. Přitom ještě před dvaceti třiceti lety by husité hráli spíš negativní roli, dnes je to jen pozitivní. Takže v každé historické hře musí být nějaký husita," směje se Robert Jodlbauer.

Život v Česku je prý hodně podobný tomu německému. I když několik odlišností by se našlo. Češi mají například odlišný humor a také jinak řadí své priority. „V literatuře se lze v jednom textu dočíst něco úplně šokujícího a v další větě se ta věc zesměšní. To je pro mě občas docela extrémní, ale na druhou stranu mě to baví. Rád si přečtu Haška či Čapka," přiznává.

Rozhodnutí přestěhovat se do České republiky nebylo prý příliš těžké.

„Už předtím jsem tuto zemi znal, takže žádné velké překvapení nenastalo. I tím, že na katedře mluvím hodně německy, tak se tady cítím jako doma. Nezměnilo se moc věcí, jen bych řekl, že role kamarádů a rodiny je v Česku vyšší než v Německu," míní mladý muž.

V Německu je důležitější mít práci a až teprve na druhém místě je rodina a přátelé. „V Česku to tak není a i kvůli tomu se Češi za prací moc nestěhují. My to bereme jinak a možná i proto nebylo stěhování pro mě zásadní," krčí rameny.

V Olomouci se mu žije dobře. Město se mu líbí, připomíná mu německé Řezno.

„Olomouc mám rád a řekl bych, že kvalita života je tady velmi vysoká. Jídlo je tady podobné jako bavorská kuchyně, možná jen kůže na kachní pečínce není tak propečená, jak ji míváme my. Mám ji raději křupavější," směje se.

„Jinak je česká kuchyně velmi dobrá a líbí se mi, že se tady ještě vaří poctivě. V Německu je teď móda připravovat jídlo z různých instantních omáček. Doufám, že to sem nepřijde. A pivo? To je dobré," doplňuje.

Jak on sám chápe Evropskou unii? Říká, že Němci evropské společenství vnímají jako projekt pro stabilitu a mír v Evropě pozitivně.

„Na druhé straně však přibývá hlasů, které poukazují na nedostatky. Lidé se bojí toho, že se v Bruselu o věcech rozhoduje anonymně. Mají za to, že lze jen velmi těžko vytvořit opravdu demokratické podmínky, když mezi sebou musí rozhodovat tolik zemí. Evropské ideje jsou velmi pozitivní, ale začíná se mluvit o i nedostatcích," doplňuje Robert Jodlbauer.