Mám trochu strach z toho, co uvidím. Třetí kolo boxerské soutěže jihomoravské oblasti určitě nebude jen nevinné otloukání soupeře. Borci chtějí předvést, co umí. Zasadit tvrdé údery a zvítězit.

Veškeré mé zkušenosti s boxem jsem nasbírala sledováním filmu Rocky. Ale pozorovat boxery v akci na vlastní oči bude asi pořádný rozdíl.

Už z dálky slyším pokyny trenérů a potlesk publika. 
V ringu právě bojují dva vyrovnaní soupeři. Chvílemi to vypadá na souboj na život a na smrt. I když mají na hlavách ochranné helmy, myslím, že tvrdé údery soupeře musí dost bolet.

Všude kolem se připravují další boxeři, aby předvedli co nejlepší výkon. Někteří z nich mi dokonce ochotně pózují.

Opatrně se s foťákem v ruce přibližuji k ringu. Strkám jej mezi provazy a pokouším se zachytit momentky ze souboje. Každou chvíli ale musím uskočit stranou, abych i já neschytala nějakou tu ránu. Práce redaktora není někdy jednoduchá.

Postupně bohužel zjišťuji, že moje znalosti Rockyho jsou mi tady k ničemu. Do tajů boxu se mě pokouší zasvětit pořadatel soutěže Martin Hon. „Boxuje se tři kola, celkem šest a půl minuty s jednominutovou přestávkou," vysvětluje mi. Dnes je k vidění celkem 11 zápasů. Svá želízka v ohni má i vsetínský oddíl.

Zazněl závěrečný gong. Domlácení sportovci se spolu s rozhodčím staví doprostřed ringu. Sudí do vzduchu zvedá paži jednoho z nich. Právě byl vyhlášen vítěz. „Tohle znám," říkám si v duchu. Uklidňuje mě vědomí, že hodiny strávené u filmu o philadelphském boxerovi nebyly úplně marné.

Soupeři si gratulují a objímají se. Až teď mi poprvé naplno dochází, že je to „jen" sport, ne násilí. Jednoho z boxerů nesměle následuji do tréninkové místnosti. Hodlám o něm zjistit něco víc. Daří se mi to.

Šestadvacetiletý pracovník sýrárny František Škrabal se tomuto sportu věnuje šest let. „Trénuji každý druhý den ráno a večer. Důležité také je hlídat si, co jím a nepít alkohol," prozrazuje. Na mou všetečnou otázku, zda rád rozdává rány, mi odpovídá. „Nejsem bitkař, jsem jen soutěživý. Tady mám možnost ukázat, co ve mně je, jak jsem trénovaný," říká.

Neunikne mi ani jeho zkušený trenér František Gašpařík. „Franta má velice dobrou fyzičku, chtělo by to ale ještě dopilovat techniku. Vždycky je co zlepšovat," komentuje právě uplynynulý zápas.

Boxu se věnuje celý život. „Sám jsem boxoval a potom jsem pracoval jako trenér československé reprezentace," doplňuje a mně tak trochu padá brada. Boxery vedl na olympiádě v Soulu, na několika mistrovstvích světa a Evropy. Doma má pěknou sbírku medailí. Nyní trénuje asi patnáct dalších mladých sportovců, mezi nimi i dvě děvčata. Podle něj je kondiční box dneska velmi v módě. Na nabídku, zda bych i já tento sport chtěla vyzkoušet, s úsměvem odpovídám, že raději ne. „Nerada bych někoho zabila," myslím si a jde na mě záchvat smíchu při představě sebe samé s boxerskými rukavicemi.

Fanoušci se postupně vytrácejí. Když opouštím sokolovnu také já, přemítám, jaké to asi je nechat si dobrovolně rozmašírovat obličej. Zvlášť uvažuju nad děvčaty, která se dobrovolně tomuto sportu věnují, i když jsem je dnes neměla šanci vidět. Zatím jsem byla přesvědčená, že box je výhradně mužský sport. Je pravda, že hektolitry krve netekly. Bolet to ale asi bude. Rocky Balboa je jen filmová postava. Vidět box na vlastní oči je jiný zážitek.⋌