Deset minut po osmnácté hodině mu přímo pod kola vozu vběhl jelen. Šofér už nedokázal zastavit a zvíře srazil. „Dechová zkouška u řidiče byla negativní, sraženou zvěř si na místě přebral předseda mysliveckého sdružení,“ uvedla vsetínská policejní mluvčí Ludmila Brousilová.

Policisté poté vyšetřování případu odložili, protože se nejedná o přestupek ani o trestný čin.

Z policejních statistik vyplývá, že v loňském roce se na valašských silnicích odehrálo celkem dvacet podobných případů, kdy zvěř vběhla do cesty osobnímu či nákladnímu autu. Ve všech případech byli šoféři střízliví a vyvázli bez zranění. „Ještě o rok dříve vyšetřovala vsetínská policie podobných kolizí čtyřicet,“ řekla Brousilová.

Dodala ale, že skutečnost může být zcela jiná a počty sražené zvěře podstatně vyšší. „Ne každý řidič totiž střet nahlásí policii,“ nastínila Brousilová.

O úplnosti oficiálního počtu střetů se zvěří z loňského roku zapochyboval také předseda Okresního mysliveckého spolku Vsetín Jiří Durmon. „Těžko se to přesně vyčísluje, ale počet bude jistě vyšší než uvedené dvě desítky,“ řekl Durmon.

Stávají se totiž případy, kdy si řidič ani nemusí všimnout, že o zvíře zavadil či je přejel. Pokud není zvíře na místě mrtvé, často také zraněné uteče a nemusí se podařit je najít. „Tím nemám na mysli třeba osmdesátikilového jelena. Takového střetu by si jistě každý řidič všimnul. V takových případech je štěstí, když nedojde ke zranění člověka,“ poznamenal předseda.

Podle policejní mluvčí Brousilové může být nenahlášených případů u jediné honitby až dvacet či třicet za rok. Škody, které pak nájemci honitby vznikají, se počítají v desetitisících.

Řada lidí možná také neví, že v okamžiku, kdy vozem zvěř srazí, stává se mrtvý kus majetkem mysliveckého sdružení, které má v místě nehody svou honitbu. Není možné si je ponechat. Naopak. Řidič by měl sám nebo prostřednictvím policie myslivce o střetu informovat.