Podle čeho se pozná úroveň společnosti?

Vyjadřovat dluh přepočtem na hlavu lidí, z nichž většina tvoří hodnoty, je podle sociologů nehorázné. Přesto se tomu nebráníme. A s hlavou skloněnou každý nápad politiků jak zalepit díru ve státní kase, odkýveme. A samozřejmě zaplatíme. My, kteří si u vlády nepůjčili a nemůžeme jí tedy nic dlužit.

Nejhorší na tom je, že na úsporách státu nejvíce tratí nejchudší. Důchodci a lidé s postižením. Ti posledně jmenovaní se brzo ocitnou na dlažbě. Pokud už tam nejsou. Vláda chce totiž zrušit status osoby se zdravotním postižením. Což znamená, že podniky, které pobírají dotace za to, že zaměstnávají handicapované, už nedostanou ani korunu. A lidé, kteří jsou neobratní a pomalí, se stanou také zoufalými a nezaměstnatelnými.

Kdysi jsem hltala knihy sociologa Jana Kellera. A kromě jiných myšlenek mě zaujala tato. „Úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se chová k těm nejslabším, tedy k postiženým, nemocným a starým.“ Je to pravda, až z toho mrazí v zádech. Takže mi teď řekněte, jak na tom v té naší české, sametově vydobyté občanské společnosti vlastně jsme?