Chodíval jsem v mládí trempovat. Sám jsem si vařil v kotlíku. Bez švrláku to ale nešlo. Nosit jej z domu? To by byla potupa. V lese bylo vhodného materiálu vždycky dost. Neumět si poradit a neumět udělat švrlák byl neodpustitelný hřích.

Bohužel, dnes, když mladým řeknete švrlák, nevědí. Ani vygúglit to pořádně nejde. I ten všeznalý a prý všeobsahující gúgl odpoví jen v nástinech a často si plete švrlák s kvedlačkou, ale i dokonce se šufánkem a dalším kuchyňským náčiním.

Takže pro ty, kdož nevědí: Švrlák je v dnešní terminologii vlastně ponorný mixér. Ale na ruční pohon. Vyrobený z kmínku nebo špičky jehličnanu.

Související Vyrobil už na osm set švrláků