Sochař Pavel Drda připravuje výstavu v Praze

Představí na ní výběr z retrospektivní kolekce, kterou v roce 2010 vystavil v Mezinárodním muzeu keramiky v Bechyni, kde proběhla doposud nejrozsáhlejší a nejucelenější přehlídka jeho sochařské tvorby. Na pražské výstavě budou navíc zastoupeny i jeho nejnovější realizace z pálené hlíny; zejména monumentální zahradní plastika Touha („pocta mateřství“) a také soubor reliéfů, nezvykle inspirovaných exotickou krásou ostrovní, vulkanické krajiny Havaje (Bohyně Pele aj.).

Pavel Drda (1958) před třiceti pěti lety absolvoval na bechyňské SPŠ keramické obor výtvarné zpracování keramiky a ve studiu pokračoval na VŠUP v Praze v ateliéru užitého sochařství. Po studiích se vrátil na rodné Valašsko a soustředil se na sochařskou figurální a figurativní tvorbu. Plastiky a reliéfy zhotovuje zejména z keramické hlíny, ale pracuje i s bronzem a výjimečně i s jinými materiály (např. od roku 1996 experimentuje s jedinečným spojením kameniny a skla). Celkem vytvořil na třicet sochařských realizací do architektury a exteriéru. Těžištěm jeho tvorby je ovšem komorní plastika, v níž se přes drobné měřítko trvale projevuje sochařovo velkorysé cítění forem i osobitý zemitý a robustní senzualismus.

V posledním desetiletí se stále intenzivněji zabývá i reliéfní tvorbou. Fascinuje ho mýtus krajiny. Jednak té valašské zmáčené deštěm a vonící hlínou s motivy rozoraných kamenitých polí, kaluží, studánek, šlépějí vtištěných do půdy … nebo té archaicky mýtičtější, v níž zvlněný terén krajiny splývá tu čitelněji, onde jen v náznaku se smyslnými liniemi ženského těla (a téma Žena? Krajina je na reliéfech rozehráno v několika erotizujících variantách).
Valašský sochař Pavel Drda je svým naturelem ryzí figuralista a keramická hlína je pro něj bytostnou materií. Jeho dílo je hluboce humanistické – je o člověku, jeho křehkosti i síle, i o jeho prostých a nadčasových příbězích a touhách.

Mgr. Olga Mehešová, historik umění MRV, Vsetín