Máte povědomí o tom, jak daleko mikulášská tradice ve vaší vesnice sahá a zda byla někdy přerušena?

Tak na tuhle otázku je velmi těžké odpovědět. Z povídání dědečků a babiček jsem zjistil, že tradice je asi sto třicet let stará. Snažíme se společně zapátrat v historii a zjistit jednou provždy, kdy to vlastně bylo. Posledních pět let se o Mikuláše začala zajímat také média. Myslím si, že je to super věc. Lidé nemusí stále číst o nebezpečí, které světem vládne, ale mohou doslova vypnout a přejít na jiný režim.

Jaké je složení družiny? Máte nějakou specifickou masku?

V Lužné vždycky chodila šestičlenná družina. Dva koníci, bílý a černý, kteří představují turecké jezdce na koni. Nosič, který „shání" dohromady koníky. Smrtka nazývaná „krkaňa" chodí celá v bílém. Mikuláš, „Svatý", který obdarovává poslušné děti, a samozřejmě čert. Ten je v Lužné jenom jeden a právě proto jsou masky u nás jedinečné.

Koho v družině představujete vy?

Jsem vyšší postavy, takže maska čerta je na mě jak dělaná. I když patří mezi ty náročnější, protože nosit celý den padesát zvonců, jinak řečeno „žbloncú", není žádná sranda. Ale vždycky musí být někdo ten „černý Petr". (smích)

Masky jsou původní historické, nebo vyrábíte již nové?

Masky v Lužné jsou původní. Ale nic nevydrží věčně. Takže malinké úpravy jsou nezbytnou součástí mikulášské obchůzky.

Kdo se v současné době o tradici ve vesnici stará?

V současné době se o Mikuláše starám já s Davidem Kindlem. Převzali jsme štafetu po Patriku Sívkovi, který odjel za prací do Prahy. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na ty starší, kteří nám stále radí, co a jak. Také starosta a obec Lužná se podílí na spolupráci, za což jim patří velký dík. Lužná je malá dědinka, a jelikož se rodí poslední dobou jenom holčičky a je málo fotbalistů, bude těžké tuhle krásnou tradici udržet.

Zažil jste při mikulášských pochůzkách nějakou vtipnou či zajímavou situaci?

Chodím teprve čtvrtým rokem, takže jsem toho nezažil tolik, jako někteří „mazáci" (úsměv). Líbí se mi práce s mládeží, a jelikož právě většinu dětí potkávám na dědině, ať jsou to mladší, nebo starší, když přijde čert, každý ví, kde je maminka a koktavě se snaží říct básničku, písničku nebo se jen pomodlí.

Měly by se pochůzky dostat do nehmotného dědictví světa jako například verbuňk, odzemek, jízda králů a další?

Nevidím důvod, proč by se tato tradice měla zapisovat do UNESCO. Přál bych si především, aby se zapsala hluboko do našich myslí.

Související

Rostislav Liška: Tradiční maskou ve Francově Lhotě býval čert v režné sukni

Petr Filgas: Masky se v Polance dědí 
po desetiletí z otců na syny