V jeho obýváku se letos, stejně jako už několik předchozích let, rozprostírá doma vyrobený pohyblivý betlém. Ten zaujímá plochu bezmála tří metrů čtverečních. Tvoří ho asi sto padesát figurek, z nichž sto je pohyblivých. Člen Českého sdružení přátel betlémů začal s výrobou svého prvního pohyblivého betlému před více než čtyřiceti lety. „Doma jsme vždycky nějaký měli. Když byly děti malé, jezdili jsme například do slovenského Srní. Tam v kostele byl veliký betlém s pohyblivými figurkami. Tam mě napadlo, že něco podobného zkusím udělat také," vzpomíná na prvotní impulz, který ho vedl k tvorbě.

Jeho první pohyblivý betlém byl jen papírový. „Potom jsem udělal první díl tohoto betlému, který mám nyní doma. Další roky jsem jej postupně rozšiřoval, až získal dnešní podobu a rozměry," vysvětluje čtyřiasedmdesá­tiletý vyučený zámečník.

Nejvíce pobaví zajíc

Nedokáže ani odhadnout, jak dlouho mu trvalo, než vznikl první díl betlémů. „Dělal jsem to vždycky jen po chvilkách," vzpomíná.

Figurky mají hlavu ze sádry a dřevěné tělíčko. „Jsou oblečené, takže jejich konstrukce není vidět. Oblečky mi šila ještě manželka," popisuje Jan Chovanec. Vidět je zde možné figurky lidí i zvířat. „Některé z nich se pohybují jen jednoduše. Jiné mají až tři pohyby. Hýbají nohama a jednou rukou," objasňuje složitost konstrukce figurek.

Nejsložitější z nich je skákající zajíc. „Udělá tři plynulé skoky. Většinou na něj někdo z přihlížejících upozorní a všichni už se pak dívají jen na zajíce," dodává.

S výrobou mechanismu pohybu mu pomohlo jeho povolání strojního zámečníka. Díky němu získal zkušenosti, které mohl využít při výrobě. Údržba tak velkého betlému ale není jednoduchá. „Pořád musím něco opravovat," doplňuje.

Velice zajímavě je znázorněno střídání denních dob. Na obzoru se pravidelně objevuje slunce, měsíc a kometa. „Něco takového nejde vymyslet najednou. Když se člověk na to dívá přes svátky, tak ho občas něco napadne. Po Vánocích jsem tak často ještě nějakou část nebo drobnost přidal," sděluje betlémář.

Se svým betlémem slaví úspěchy také na výstavách. „Letos jsem vystavoval na jarmeku ve Valašských Kloboukách a ve Hvozdné u Zlína," pochlubil se študlovjan. Díky tomu, že betlém rozdělil na čtyři části, je jeho převoz daleko méně náročný. „Složit jej na místě mi zabere asi dvě hodiny," dodává.

Problém vidí v tom, že nemůže vystavovatelům betlém jen tak půjčit. „Musím ho mít pořád pod dohledem. Navíc tady v betlému ještě teče voda, takže i to musím sledovat," prozrazuje.

S jeho výrobou začal Jan Chovanec hlavně kvůli dětem. Viděl, že je o jeho práci zájem.

„I dnes se někdo přijde podívat, hlavně s dětmi. Jsem rád, že se stále líbí. Já ho vidím pořád a mě už nadšení opustilo. Jiným je to vzácné," sděluje s úsměvem.

Do své práce betlémář neopomenul zakomponovat ani známá místa. „Je tady i část Študlova, chalupa, ze které pocházela moje manželka," pochlubil se.

Další části do betlému už nepřidělává. „Už je dost velký. Možná bych ale mohl přidat ještě další figurky. Je tady studánka a uvažoval jsem, že bych přidal figurku děvčete, jak nabírá vodu," plánuje si.

Jan Chovanec má celkem už pět pohyblivých betlémů. Jeden z nich každoročně na Vánoce zdobí študlovský kostel.