Tesařík: Teď bychom zaplnili stadion i pro deset tisíc lidí

„Zatím se zabydluju. Všechno je závislé na výsledku. Není to lehká práce. Je to hodně nevděčné. Jen chodíte a sháníte peníze," přiznává upřímně 42letý Tesařík.

Shánět finanční prostředky je nejtěžší?

Přesně. Musíte partnery přesvědčovat, proč mají dávat své peníze zrovna do hokeje. Všichni říkají, že hrát hokej je na tom to nejsnazší a vůbec nejlepší.

Zatím se vám daří je přesvědčit, aby své peníze dali do hokeje? Jaký z toho máte dojem?

Zatím dobrý. Mám výhodu v tom, že Vsetín bylo a je hokejové město. Je tady opět boom a hlad po hokeji. Díky fanouškům. Jejich zájem mi jednání dost ulehčuje. Narovinu můžu říct, že kdybych to dělal někde jinde ve druhé lize, bylo by to mnohem těžší. Zvuk a tradice Vsetína mi to trochu usnadňují.

Pomáhá vám při jednání známé jméno, které lidé znají?

Určitě. Je to velké plus.

Oprava nadjezdu komplikuje dopravu. PODÍVEJTE SE

Takže zaklepete a s nadsázkou se ani nemusíte skoro představovat, co?

Zase takhle to není. Ještě se mi nestalo, že bych jen přišel a zaklepal bych. Opravdu všechna jednání musí být předem domluvená. Nechodím nikam naslepo. Pomáhají mi i kamarádi. Když někam vejdu, vědí o mně, že přijdu já jako Radim Tesařík, manažer Vsetína.

Sháníte i posily a oslovujete je také vy?

Řešíme to společně s Danem Tobolou (jednatelem klubu – pozn. aut.), ale i to je moje starost. Jména spolu konzultujeme, jestli ano, nebo ne.

I v tom vám to dost usnadňuje pozici, že se s kluky znáte z ledu, že?

Ano, také. Hokej jsem hrál se spoustou z nich, znají mě. Za svou dlouhou kariéru jsem se seznámil se spoustou hráčů a hodně lidmi. Jo, v práci mi tyhle známosti pomáhají.

Zkoušel jste ještě lanařit do Vsetína Petra Čajánka?

Ne, ne. Ale jsme ve spojení, voláme si. Čája nás sleduje. Jak já jsem srdcem Vsetíňák, tak jsem poznal, že Petr je velký Zlíňák. Po᠆dle toho, jak ho znám, chtěl by pracovat ve Zlíně.

Petardy a dýmovnice? Dělá se z toho zbytečné haló, brání fanoušky Kucharczyk

Sklouznete se na ledě ještě s amatéry?

Jo, byl jsem teď po dvou měsících. Ještě jsem chtěl hrát, připravit se na tuhle sezonu a pomoct klukům v bojích, ale už bych z hokeje neměl takovou radost. Zdraví je přednější. Abych mohl hrát, co bych od sebe očekával, musel bych tomu věnovat sto procent. Ale nechtěl jsem to rvát přes bolest a prášky.

Jak často chodíte do kabiny?

Chodím za trenéry, vždycky tam projdu. Jsem tam každý den. Někdy se mě zeptají na můj názor seshora a řeknu jim, jak jsem to viděl, ale nikdy jim do toho kecat nebudu. Od toho jsou tam oni, kteří si musí věci rozhodnout. Maximálně přispěju postřehy.

V pátek vás čeká druhý kvalifikační zápas o první ligu. Čekáte plný dům?

Řekl bych, že ano. Sezení bylo vyprodané hned a myslím si, že po roce bude stejně jako v sérii s Frýdkem-Místkem vyprodáno. Kdyby bylo až čtyři tisíce míst na sezení, myslím, že by Lapač nebyl problém naplnit. Stadion pro deset tisíc lidí by teď nebyl problém vyprodat. Půlka Vsetína by tady byla.

Ozývají se vám i lidé odjinud, kamarádi a bývalí spoluhráči?

Ano. Ozvali se mi bývalí hráči Vsetína. Jezdí tady pravidelně. I hodně Zlíňáků, jako je Petr Čajánek, Michal Tomek. Viděl jsem tu Romana Čechmánka. Přijede se podívat i Honza Srdínko, Lexa Jaškin i Bobo Stantien. Kluci vědí, jaké to tady bylo a na Vsetín nezapomínají.

Poznejte kabinu Vsetína: veslař, vegetarián i starosta

To vás musí vnitřně hřát u srdíčka, co?

Největší radost mi dělá, když tady chodí Vsetíňáci. Tohle ale potěší, když se shánějí po lístcích bývalí hráči, kteří na Vsetín nemůžou zapomenout a když mají volno, rádi se ukážou.

Je současná euforie srovnatelná s těmi z mistrovských extraligových let, nebo je to něco jiného?

Je to hodně podobné. Za naší doby to bylo jiné jen v tom, že tady byly velké hvězdy. A ty táhly. Navíc se hrála extraliga. Teď je to ale jiné a speciální v tom, že zaplníme stadion i ve druhé lize. Když přijde pět nebo skoro šest tisíc na druhou ligu, je to neuvěřitelné.

Je v případě postupu nějaká varianta spolupráce se Zlínem? Proběhla už nějaká jednání?

Můžu říct narovinu, dokud nepostoupíme a neskončí sezona a nebudeme vědět, co vlastně budeme hrát, nechci něco pokazit. Proto ani nejednáme s hráči. Nic zatím neproběhlo.

Když se postupně bavím s hráči, ti si ani nepřipouští, že by se nepostoupilo. Jaký z toho máte dojem vy?

Proto to celou sezonu děláme. Chceme postoupit a děláme pro to všechno. Už jsme to vyhlásili. Ale ve sportu se může stát cokoliv. Tady nikdy nevíte, nejde nalajnovat naše představy.

Je pro vás nějaká komplikace, že Havlíčkův Brod v Jablonci vyhrál a nyní má k postupu nejblíž?

Ne. V Havlíčkově Brodě jsme získali aspoň bod, přestože si myslím, že jsme nepodali výkon, jaký bychom chtěli. Ale máme to ve svých rukou. Máme před sebou tři zápasy. Když je vyhrajeme, jsme tam. Museli bychom je porazit v každém případě.