Kliknutím zvětšíteTeď se 32letý slovenský útočník Jaroslav Markovič snaží vysloužit delší kontrakt u prvoligového nováčka ve Vsetíně. Zatím se dohodl na měsíc.
„Šlo to přes českého agenta, jenž má na starost Nathana Robinsona ze Slavie Praha. Byl jsem s ním celé léto v kontaktu, poté přišla tahle nabídka a možnost zkoušky ukázat se. Zatím jsem zůstal,“ pochvaluje si Markovič, který „přežil“ první zeštíhlování kádru před startem prvoligové sezony.
Svou letní anabázi na Lapači si rodák z Martina nemůže vynachválit. „Zatím je to všechno, jaké by to mělo být. Jen v kabině ještě žijeme v bojových podmínkách, jelikož prochází rekonstrukcí. Ale nemám žádný problém a bude to klapat, jak má,“ myslí si Markovič, který loňskou sezonu začínal v pražské Slavii a dohrával ji doma v Martině.
Přestože v 32 letech už má leccos za sebou, tréninky pod trenéry Jiřím Dopitou a Lubošem Jenáčkem mají vysokou úroveň.
„Všechno děláme ve vysokém tempu, trenéři chtějí hrát náročný bruslařský hokej, takže tomu jsou i přizpůsobené tréninky. Má to své tempo i kvalitu,“ pocítil Markovič, k němuž se také donesla hokejová euforie, která v posledních letech vládne ve Vsetíně.
„Zaslechl jsem o tom. Vím, že každý, koho jsem se na Vsetín zeptal, na fanoušky pěl jen ódy chvály stejně jako na prostředí. Z Martina jsem zvyklý na super fanoušky, určitě jsem si nepohoršil,“ tuší Markovič, který z kabiny zná pouze Lukáše Finsterleho, se kterým se potkal v Martině.
Na jaře 2012 byl u toho, když se v Pardubicích naposledy kropili mistrovským šampaňským. Stačilo mu odehrát 19 zápasů a vstřelit tři góly. Dva z nich vstřelil hned v prvním zápase čtvrtfinálové série s Vítkovicemi (5:2).
„K titulu jsem se dostal jako slepé kuře k zrnu. Přišel jsem tam v lednu, jelikož v Martině nebyly finance, tak mě pustili. Klaplo to tak, že tam byl super kádr. Moc jsem se o to nepřičinil, ale medaili mám doma. Jsou to krásně vzpomínky, které si člověk rád vybaví,“ přiznal Markovič, který také poznal, jaké to je porazit Rusko v čele s Ovečkinem a Malkinem.
Slovenské osmnáctce se povedl husarský kousek v semifinále mistrovství světa své kategorie v dubnu 2003, když domů poslali po výhře 2:1 v nájezdech Rusko v sestavě s Ovečkinem a Malkinem. Ve finále proti Kanadě pak potkal třeba Getzlafa.
„Dodnes si to pamatuju, bylo to pro Slovensko v této kategorii vůbec první finále. Nezapomenu na to do konce života. Byla tam super parta, a když se potkáme, stále pokecáme. I konečné stříbro beru za svůj top úspěch,“ podotkl Markovič, který dvě sezony (2004–2006) odehrál v americké juniorce USHL v dresu Tri-City.
„Kdybych tam tehdy neodešel, hokej už asi dlouho nehraji. Zámoří člověka naučí spoustu dobrých návyků a každému hráči to jen doporučuji. Naučíte se tam trénovat, být zodpovědný vůči sobě. Byla to životní i hokejová zkušenost, na kterou nezapomenu,“ dodal Markovič.
Teď chce Dopitově armádě pomoct pobláznit Lapač.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
