Překvapilo vás, že se Zlín ozval zrovna vám?

Ano. Když se Zlínu zranili dva gólmani, jsem rád, že volba padla zrovna na mě přijet sem na pár tréninků a podívat se, jak to funguje v extraligovém tý­mu.

Je to motivující do další práce ve Vsetíně?

To určitě. Nevím, jaká jiná by měla být, než že se dostanete do extraligového týmu. Je to největší motivace, která vůbec může být.

Jak jste se o tom dozvěděl?

Manažeři se domluvili mezi sebou a minulé pondělí byly první náznaky, že bych se mohl tady ukázat na tréninku. Poté ve středu, když jsme hráli se Vsetínem, oznámili mi, že se tady mám hlásit. Od té doby jsem tady.

Jak jste reagoval?

Když mi to volal náš manažer, nevěřil jsem mu. Říkal jsem mu, že si dělá srandu. Říkal mi, že to není žádný apríl ani nic jiného. Prostě že se na mě ptali. Byl jsem rád, potěšilo mě to. Na druhou stranu je to odpovědnost přijít tady a ukázat, že aspoň něco chytím.

Když jste přišel, určitě jste s trenéry mluvil. Co vám řekli?

Komunikoval jsem především s panem Hrazdirou, což je trenér brankářů. Říkal mi, že mají dva zraněné gólmany a jedná se o dočasnou výpomoc do doby, než se kluci uzdraví. Zatím jsem rád za každý trénink, co tady můžu být. Jsem tady na měsíc s tím, že tady trénuji a na zápasy jezdím do Zlína. Je to obrovská zkušenost.

To musí být náročné?

Spíš na to nejsem zvyklý. Neznám dlouhé cestování v extralize na zápasy. Do toho se snažím skloubit školu, protože mi už zbývá poslední rok. Je toho víc, nevadí mi to. Je lepší mít toho víc než pocit, že na vás po tréninku nic nečeká.

Musel jste si psát nějaké omluvenky a domlouvat se s učiteli?

(Směje se.) Musel jsem je obejít a říct jim, jaká je situace. Ale byli strašně fajn a v tomto mi vyhověli.

Zlín je velký rival Vsetína. Neměli spoluhráči nebo kamarádi nějaké narážky?

Rivalita tam pořád je, ale už není taková jako za dob, kdy oba týmy hrály extraligu. Kluci byli super, pogratulovali mi a přáli mi, ať se mi tady daří.

Je to pro vás rychlostně velký skok?

Musím říct, že ano. Přece jen hraji soutěž o dvě ligy níž. Takže tady je střelba mnohem rychlejší a přesnější. Pokud necháte na tréninku trochu víc místa, hned dostanete gól. Ale jsem rád, že si to můžu zkusit.

Jak se například čelí v nájezdu Petru Leškovi, který je pověstný svými kulišárnami?

Hodně blbě. (Směje se.) V televizi to všechno vypadá jednodušeji než v reálu.

Když jste jeli na Slavii nebo do Boleslavi, neříkal jste si, že jedete jen na výlet?

Nedalo se čekat, že budu chytat. Libor Kašík ale chytal výborně, hlavně v Boleslavi pochytal 50 střel. To byl jeho zápas. Vyloženě jsem tady na výpomoc v trénincích a dělám roli dvojky.

Přesto, neříkáte si, že když už jste tady, že byste si extraligu mohl vyzkoušet?

(Směje se.) To záleží na trenérech a vývoji situace. To asi není otázka přímo na mě. Ale zkušenost by to byla skvělá.