Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Znám zázemí Slavie, mám tam pořád spoustu kamarádů, takže to pro mě byl jiný zápas. Jsem rád, že se mi dařilo. Jen mě mrzí, že jsem ze dvou šancí nedal gól," uvedl pětadvacetiletý rodák z Bělehradu.

Blýskl se zejména při první brankové situaci v 18. minutě, kdy se na pravé straně vyhnul skluzu Simona Deliho a na zlatém podnose předložil míč Tomáši Poznarovi. Ve 31. minutě pak pomohl k pěknému gólu Lukáši Holíkovi. První půle mu ovšem přinesla i smůlovatý okamžik. Při střetu s Janem Bořilem utrpěl nepříjemnou ránu do zad, kvůli které v 59. minutě raději střídal.

„Takhle podobně jsem si přivodil úraz před čtyřmi lety, kdy jsem přišel o ledvinu. Odehrálo se mi v hlavě vše, co jsem prožil a bál jsem se. Nastoupil jsem ještě do druhého poločasu, avšak nebyl jsem ve své kůži, a tak jsem si řekl o střídání. Navíc mi i ubývaly síly, absolvoval jsem spoustu sprintů," vysvětlil Vukadinovič.

Včera šel raději ještě na kontrolu k doktorovi a vše je v pořádku.

„Naštěstí jsem měl vestu, která mi místo po předchozím zákroku chrání," poznamenal zlínský rychlík.

Hlavně že se neprohrálo

Nešťastný závěr zápasu, kdy Slavia díky brankám v 71. minutě a v páté minutě nastavení vyrovnala na 2:2, tak sledoval z lavičky. S mužstvem však po utkání sdílel stejné pocity.

„Byly smíšené. Kdyby nám někdo před utkáním řekl, že na Slavii urveme bod, budeme rádi. Ale po tom průběhu… Ztratili jsme dva body. Je to fotbal, musíme to brát. Důležité je, že se neprohrálo. Teď hlavně doufám, že ten konec s námi nic neudělá. Já i kluci jsme byli zklamaní a naštvaní," líčil Vukadinovič.

Se vstupem do sezony je ale spokojený. Čtyři body po dvou kolech věštil ševcům málokdo.

„Po nepodařeném jaru jsme co nejdřív potřebovali jakkoliv vyhrát. V úvodním zápase s Příbramí jsme to zvládli. Na Slavii jsme věděli, jak budeme hrát a do šedesáté páté minuty nás měl soupeř plné zuby. Pak však prostřídal, ve hře měl hodně ofenzivních hráčů a vybojoval bod. Nicméně začátek je dobrý," potvrdil autor pěti prvoligových branek.