Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Dva a půl roku jsem hrál ve Zlíně. V jednom zápase jsem dal dokonce čtyři branky. Po skončení dorostenecké kategorie však byla velká tlačenka do kádru dospělých ve Zlíně. Velká konkurence sehrála důležitou roli v mém rozhodnutí vrátit se do mateřského klubu," představuje se Jan Pavelka. V prvním týmu VKK působí bezmála dvoumetrový útočník třetí sezonu. V klubu mu díky jeho vysoké postavě nikdo neřekne jinak než Koller: „Přezdívka mi nevadí. Ne že by se mi Koller extra líbil, ale za reprezentaci hrál dobře. Musím však poznamenat, že hra hlavou je spíše moje slabina. I když jsem dost vysoký, tak mou předností je rychlost a hra po zemi. Ze současných hrotových útočníků se mi zamlouvá Robert Lewandowski, ale můj nejoblíbenější hráč je Marco Reus, i když to není vyloženě gólový útočník," říká karlovický fotbalista.

V útoku divizního celku z Velkých Karlovic je dost velká konkurence, a tak se po příchodu slovenského legionáře Barčáka dostává Pavelka jen těžko do základní sestavy. „Zvýšila se konkurence, ale při absenci Škrobáka s Vašutem jsem mohl nastoupit s Rýmařovem do základní sestavy a jsem rád, že se mi duel vydařil," pochvaloval si bez šesti centimetrů dvoumetrový útočník.

VKK je klub známý výbornou atmosférou v kabině a těší se velké podpoře fanoušků. I díky těmto atributům vyhrál loni vesnický klub krajský přebor a po deseti letech se mohl těšit na divizi. „Máme super partu a hlavně lajna smrti je ve svém fandění vyhlášená. Nechtěl bych být v kůži druhého asistenta rozhodčího, když za ním stojí nebo sedí naši skalní fanoušci a vytvářejí na něho tlak," nemohl nezmínit specifické prostředí klubu Jan Pavelka.

V sobotním zápase proti Rýmařovu nastoupil v základní sestavě proti 56letému veteránovi Zápalkovi v hostující brance. „Všiml jsem si toho až při podávání rukou před samotným výkopem. O přestávce jsme se bavili o tom, že na něho budeme střílet, že ve svém věku nemusí vše chytit. Nakonec dostal tři branky, ale myslím, že ani jedna nejde na jeho vrub," ocenil Pavelka výkon veterána v brance Rýmařova.

Pavelka dal v utkání dvě branky, přičemž ta druhá z 87. minuty byla tou toužebně vítěznou. „Po přihrávce Barčáka jsem šel důrazně do obránce. Dostal jsem se před něho díky patičce, a i když jsem to měl pak na delší nohu k míči, byl jsem tam rychleji než brankář. Jsem rád, že to tam spadlo," oddechl si šťastný střelec, jehož dvě branky zajistily první výhru sezony.

Klubová kasa sice s vítěznou divizní brankou a první výhrou v nové soutěži asi nepočítá, ale Pavelka počítá s tím, že zápisnému zřejmě neunikne. „V naší kabině se pije všechno. Zatím to kluci neřešili, ale chystám se, že v dalším zápase dluh určitě spoluhráčům splatím," slibuje Jan Pavelka.

Útočník Karlovic Jan Pavelka má teprve dvacet let. Díky své nepřehlédnutelné postavě se však již trvale zapisuje do povědomí valašských fotbalových fanoušků, a jelikož je všeobecně nedostatek vysokých hrotových hráčů, nemusí ho čekat nezajímavá fotbalová budoucnost.